Skleníky, kde se pěstuje zelenina, květiny nebo ovoce zná každý. Ale dovedete si představit, že si vypěstujete třeba ředkvičky ve sklepě?  A ptáte se, proč byste to dělali tak složitě, když vlastníte třeba zahrádku? No, právě. Ne každý ji má. V Japonsku je půdy málo a více než polovina (cca 64%) potravin se proto dováží. Již několik let se zde zelenina experimentálně pěstuje bez přítomnosti slunce a půdy ve velkém, v počítačově řízených továrnách.

V Japonsku je v současnosti cca 50 takových pěstíren zemědělských produktů. Japonci jim říkají „šokubucu kódžó" (v překladu „továrna na zeleninu"). Za použití moderních technologií, bez ohledu na rozmary počasí, bez pesticidů a hnojiv se pěstuje třeba salát, rajčata, rýže, ječmen, kukuřice, ředkev, bylinky nebo sója. Roční počet sklizní takto vypěstovaných plodin je několikanásobně vyšší, než kdyby se pěstovaly na poli. Například salát je možné sklízet až 20x ročně. Umělým osvětlením (LED a LID lampy, fluorescenční lampy a výbojky s chladnou katodou) lze regulovat růst - např. červené světlo urychluje fotosyntézu, modré světlo napomáhá vývinu kořenů a listů. Chuť takto vypěstovaných potravin je stejná jako u normálně pěstovaných ekvivalentů, ale jejich výživová hodnota je vyšší. Navíc neobsahují pesticidy, protože škůdci se v pěstírnách nevyskytují. Takto vypěstovanou zeleninu v podstatě není potřeba čistit a odpad z ní je minimální.

Pěstírna společnosti Ozu Corporation, Tokio

Celý systém pěstírny je řízen počítačem - proces fotosyntézy, obsah CO2, udržování teploty a vlhkosti, cirkulace vody a samozřejmě obsah živin. Nespornou výhodou je, že touto technologií lze vypěstovat chutné a zdravé plodiny prakticky kdekoliv - od nevyužívaných starých skladových prostor, po podzemní podlaží přímo ve městech. Půda není potřeba vůbec. Zeleninu můžeme pěstovat pár kroků od regálu v obchodu či restaurace. Odpadá distribuce, navýšení ceny a vše je zaručeně čerstvé a chutné.

A cena? Technologie je zatím drahá. Ale postupem času, tak jako v případě jiných komodit se cenová hladina sníží. V současnosti je u některých produktů vypěstovaných tímto způsobem cena i 2x vyšší v porovnání s tradiční produkcí. Například římský salát pěstovaný technologicky stojí 360 jenů oproti salátu z tradiční produkce za 158 jenů. Technologicky vypěstovaná rukola stojí 189 jenů a za tradičně vypěstovanou rukolu dá zákazník 158 jenů.

Společnost Pasona Group zkoušela uprostřed Tokia, v podzemí, pěstovat na 50 m2 rýži již v roce 2005. Sklizeň 3x ročně samozřejmě zdaleka nemohla vykompenzovat náklady na realizaci celého projektu, ale cílem bylo něco jiného. Upoutat pozornost (což se povedlo) a ukázat, jak lidé z města mohou najít nové uplatnění a podnikatelské příležitosti v zemědělství.

Když si koupíte zeleninu v obchodě, není zcela čerstvá. Ani být nemůže. Z vlastní zahrádky přímo utržená zelenina chutná jinak, líp. Navíc, pokud není zelenina pěstována organicky, obsahuje i látky, škodlivé pro náš organismus a musíme ji před konzumací očistit. To vše při plně technologicky řízeném pěstování odpadá.

Boj člověka s přírodou v tomto případě nevede k jejímu ničení. Počítačově řízená technologie pěstování se dostává do zemí, kde je nedostatek vody a orné půdy. Tak je možné pěstovat zdravé a čerstvé zemědělské plodiny i v místech, kde to ještě před pár lety nešlo.

Pěstování plodin za použití technologií má několikanásobný přínos:

  • zabezpečit alespoň část japonské spotřeby potravin
  • vlastnit (a prodávat) odpovídající technologické know-how
  • udržet vztah městského člověka se zemědělstvím
  • upotřebit nevyužité průmyslové prostory

Zdroj: vládní internetová TV (v japonštině).

Příště si povíme o japonských pohřbech.